Přednášející
Popis
Při odběru vzorků z hrubých povrchů, jakými jsou například asfalt, beton či velmi zkorodované železo, které mají velkou sorpční plochu, dochází k protržení otěrového materiálu, což má za následek nezdar otěru vzorku, a i možnou kontaminaci obsluhy. V rámci řešení výzkumného úkolu: „Výzkum moderních metod detekce a identifikace nebezpečných látek a materiálů, metod snížení jejich nebezpečnosti a dekontaminace; výzkum moderních prostředků ochrany osob a kritické infrastruktury“ řešeného za podpory ministerstva vnitra České republiky pod označením VF20112015013 bylo zjištěno, že nanesením snímatelných laků lze i hrubé povrchy úspěšně dekontaminovat. Proto v rámci řešení současného výzkumného úkolu: “Systém zpracování a vyhodnocování vzorků z terénních měření“ bylo provedeno testování možnosti využití těchto laků k provedení otěrů hrubých a drsných povrchů jakými jsou beton, asfalt či již zmiňované železo. Bohužel tento postup ukázal jistá omezení, např. nutnost správného odhadu množství naneseného laku na vytvoření dostatečně silné vrstvy, dlouhá doba zasychání laků a především nutnost navštívit kontaminovanou oblast opakovaně. Proto byla pozornost obrácena na lepící pásky. V rámci tohoto přístupu byly testovány tři typy lepících pásek: běžná malířská páska papírová, textilní lepící páska a standardní lepící páska. Hlavní výhodou použití lepících pásek je především kratší doba pobytu obsluhy v kontaminované oblasti při snímání vzorků. V rámci stávajícího úkolu bylo provedeno srovnání vhodnosti využití lepicích pásek, snímatelných nátěrů a klasických otěrových materiálů k otěru kontaminovaných hrubých ploch.
